Od října bylo lze zaznamenat velký ruch z určitých míst školy. Takřka všichni studenti, ať z deváté, či třetí třídy, se po škole pohybovali s pingpongovými pálkami rozmanitých barev, kvalit a stupňů rozpadlosti, aby se přestávku co přestávku shromažďovali se sobě podobnými okolo pingpongových stolů. Pokud by se člověk pídil po příčině tohoto hemžení, nebylo by složité na ni přijít. Na naší alma mater byl totiž vyhlášen prestižní turnaj ve stolním tenise, do kterého se mohl přihlásit kdokoli, včetně učitelů, kteréžto možnosti bylo hojně využito. Zájem byl tak veliký, že i přes rozdělení na první a druhý stupeň se turnaj dohrál až závěrem ledna. Není divu – porazit svého oblíbeného učitele v lítém souboji „na jeden vítězný“ je jistě příjemné zpestření každodenní rutiny.
Pořadatelé velmi ocenili jak matadory v tomto sportu, tak i nové talenty, kteří svoje doposud dřímající nadání objevili až při nástupu na zápas. Nutno podotknout, že napříč ročníky se rozzářila nejedna vycházející hvězda stolního tenisu. Žáci i žákyně srdnatě bojovali o každý míček a leckterý deváťák si nemohl být jist dnem ani hodinou, kdy jej z kola vyhodí malý, ale šikovný šesťák. Důkazem budiž fakt, že vítězem, kterému tímto pořadatelé velmi gratulují, se stal sedmák Lukáš Rais, nová síla, která smetla s přehledem své protivníky a suverénně si došla pro vítězství. Druhým finalistou se svým ryze defensivním stylem a pálkou s ikonickým dřevěným zvukem se stal Nicola Mazúr z deváté třídy, který si zaslouží nemenší respekt. Třetí místo na stupni vítězů vybojoval Zsolt Halavácska, též deváťák a nesporný talent.
Na prvním stupni byla situace neméně zajímavá a vyhrocená, nicméně první místo obsadil Tomáš Nálevka z 5. A, druhé místo pak zaujal Matyáš Nálevka, též z 5. A. Jejich nápadně podobná příjmení poukazují na fakt, že ač v lecčems rozdílná dvojčata, v talentu na sport dostávají svému příbuzenství. Třetí místo získal další multitalent na sporty Jakub Karger ze čtvrté třídy. I zde tedy lze pozorovat fakt, že být větší či starší neznamená být automaticky lepší.
Zlatým hřebem celého turnaje ovšem byl zápas šampionů, kdy proti sobě nastoupili vítězové obou kategorií v čestném zápase, kde se neodpouštějí chyby a zaváhání. Při napínavém zápase se ukázala vyzrálost hráčů a souboj se jevil velmi, velmi, velmi vyrovnaný. Nicméně vítěz může být jen jeden – a tím se stává TOMÁŠ NÁLEVKA, o jehož talentu a šestihranné pálce si šeptá nejeden žák či žákyně.
Obecně lze po tomto klání konstatovati, že se naší škole blýská na lepší časy ohledně každoroční účasti na meziškolním pingpongovém turnaji. A jak praví klasik: „My vám ty medaile přivezeme.“
Čeněk Rykl
